Hooligans | Hooligans and Ultras

Hooligans (počeštěný tvar "chuligáni") je dnešní označení pro radikální (především fotbalové) fanoušky. Svůj původ má v Anglii, kde původně označovalo výtržníky a gangy obecně, původ samotného slova je vysvětlován více způsoby (buď z irského Hooley, označující divokost, ze jména stejnojmenného gangu, a konečně dle rodiny Hooliganů, která proslula svým terorem v Londýně).

Současnost

V současné době se s výrazem Hooligans setkáváme především při pojmenovávání radikálních fanoušků, kteří se organizují za účely střetů s fanoušky ostatních fotbalových klubů, a vytvářejí tak skupiny, které fungují na principu pouličního gangu. Často jsou za hooligany označování i členové tzv. "ultras" skupin, kteří často nemají s násilím na a mimo stadiony nic společného a starají se pouze o fanouškovské choreografie během zápasu. Propojenost ultras a hooligans skupin jednotlivých klubů je pokaždé jiná, někde se vzájemně prolíná, zatímco jinde mohou vůči sobě oba tábory vystupovat nevraživě. Ke zmatení těchto pojmů v českém prostředí přispívá i skutečnost, že některé skupiny chuligánů mají slovo ultras ve svém názvu.

Smysl a důvody vzniku hooligans skupin

Smyslem hooliganských skupin často nebývá klasické fandění svým klubům, respektive je toto fandění přeneseno do zcela jiných sfér, kdy "zápas" v pojetí hooligans skupin není samotné utkání, ale bitka mezi gangy soupeřících sportovních týmů. Často je označována jako tzv. "Třetí poločas" sportovního utkání. Často se tedy může stát, že jednotlivé hooligans skupiny ani na zápas nedorazí a své "utkání" realizují zcela mimo čas sportovního klání. K dřívějším bitkám a výtržnostem přímo na stadionech se tak v poslední době přidaly smluvené srazy znepřátelených skupin, které se, především z důvodu utajení před policií, konají mimo stadion a paradoxně tak vzniká jakýsi "sport" ve sportu, ve kterém jsou soupeři předem domluveni nejen na místě, ale často i na počtu účastníků, formách boje (beze zbraní, bez dokopávání ležících rváčů atp.). Je pochopitelné, že veřejností a policií je činnost hooligans skupin chápána jako vysoce riziková, ačkoliv mnoho členů hooligans skupin bere za protivníky čistě jen jiné gangy a mezi "normálními" fanoušky výtržnosti nevyvolává.

Struktura a organizace

Struktura hooligans gangů je podobná gangům pouličním či menším organizovaným skupinám prakticky čehokoliv. Tj. jasně určené vedení (staří či zakládající členové gangu) společně s již nějakou dobu fungujícím jádrem, doplněné "náborem" mladých sympatizantů. Tak může skupina fungovat i několik let, neboť odcházející, či "vysloužilí" členové jsou nahrazování stále novými. Kvůli drobným názorovým rozporům, či jen kvůli tomu, z jakého prostředí vznikají, je obvyklé, že k jednomu klubu se hlásí hned několik hooliganských skupin, které spolu v drtivé většině spolupracují a navenek vystupují jako jeden celek "reprezentující" svůj klub. Další možností je, že se spojí i dva různé celky z jiných sportovních klubů do tzv. "koalice", a společně bojují proti třetí straně, která je reprezentována buď nenáviděným klubem, či jinou koalicí. Je běžné, že celky v koalici se poté utkají při měření sil svých vlastních klubů. Z fotbalového chuligánství se tak stal velký fenomén, jednotlivá uskupení mohou být vysoce organizována, mezi (i znepřátelenými) tábory funguje jakási diplomacie, existují různé pakty o neútočení - smíry - nebo dokonce tzv. družby, často na mezinárodní úrovni (v Česku především s hooligans z Polska a Slovenska), kdy se družební kluby vzájemně podporují při rvačkách, vychází řada časopisů a zinů, existuje nepřeberné množství internetových stránek, ať přímo jednotlivých skupin, či jen stránek na toto téma, jednotlivé tábory si sdělují reporty z proběhlých bitek a existuje i žebříček klubů na téma chuligánství. Ač se to může zdát paradoxní, existují i určitá nepsaná pravidla, která jen dokazují organizovanost a domluvu mezi skupinami namísto náhodného chuligánství. Jedná se především o chování před policií, vyznávání "fair-play" v boji, někteří chuligáni též považují za prohřešek napadání normálních fanoušků, či útěk z boje (či před jeho zahájením). O tom, že je fotbalové chuligánství plné paradoxů, svědčí i to, že mezi rváči je nemalé procento vysokoškolsky vzdělaných či pracovně úspěšných lidí a zároveň i plno těch, pro které jsou rvačky jediným životním cílem.

Otázka neonacismu

Propojení hooligans a neonacismu je častým motivem reportáží o tomto problému, nicméně většina hooligans je apolitická a některé hooligans skupiny dokonce politicky směřují doleva. Nicméně některé skupiny se ani příliš netají svými neonacistickými postoji a jejich vystupování je ovlivněno především touto ideologií.

Hooligans v Česku

V Česku se o fenomén hooligans ve větší míře začala veřejnost zajímat až v 90. letech, často se bohužel stávalo a stává, že reportáže byly psané pouze v touze po senzaci a bez hlubších znalostí problému - na míru pořadu či konkrétnímu titulu a byla v nich řada nepřesností. Nicméně fakt, že společnost musela začít s tímto fenoménem počítat, přispěl k tomu, že hooligans začali být více postihováni za svoji činnost a začala být přijímána opatření, která zvedla procentuální úspěšnost úspěšné ochrany normálních fanoušků. Problému chuligánství se věnovalo i několik dokumentů a dokonce i filmů, kromě známého filmu Proč to v poslední době byl především trochu tragikomičtější Non plus Ultras.

Hooligans se stali novou subkulturou, pomalu se dá říci až životním stylem, kromě zmíněných zinů existuje i řada hudebních skupin, čistě se orientující na hooligans styl či značek oblečení. Obecně se dá říci, že pro některé z hooliganů je chuligánství i smysl života, ve kterém už původní záminka - fotbal - nehraje žádnou roli.

zdroj: wikipedia.cz